Pro nic nemam lepší příklad, než pro odpověď na otázku, co nesnášim. Nesnášim pani na českejch úřadech a lidskou blbost.
Za prvé:
Neměla jsem v tramvajence napsaný to číslo (jasně vim, moje BLBOST) a samozřejmě mě na to neupozornil nikdo jinej, než revizor. A tak pokuta a dojděte si na dopravní podniky. Faaaaaajn. Tak tam jdu. Bylo otevřeny jedno jediný okýnko, tak tam zamířím a vysvětluju situaci. A pani mi povidá: ,, To musíte na číslo 9.´´ Tak jdu na devitku a koukám, že ta před půl hodinou zavřela a mam se nechat obsloužit u čísla 8. Ok chvíli tam bušim, protože hádejte co, je to zavřený. Nakonec mi baba otevře a povídá mi, že nejdřív musim vyplnit formulář a ten odevzdat na 6. Vyplnim ho a zase bušim. Okno se otevře a víte, kdo se v něm objeví? Jo, ta baba, která mi ten papír dala o dvě okýnka vedle. Dala mi tam razítko a řekla mi: ,,Dojděte si na okýnko 9.´´
Za druhé:
Když jsme byly s mamkou v San Franciscu, věděly jsme, že se nedostanem autem až do centra, tak jsme ho nechaly na parkovišti u metra. Po celym dni jsme si sotva vzpoměly, že je auto v patře 1. Tak jsme nastoupily do výtahu, kterej jel ale jen do 2. Vystoupily jsme, hledaly shody, schody nikde. Tak povídám mámě, ať se zeptá těch dvou, co tam právě zametali. A tak to celý začlo. ,,Promiňte prosím, kde je level 1?´´ ,,Tohle je level 2.´´ ,,Ano, ale kudy do level 1?´´ ,,Ten je dole.´´ To, jak se dolu máme dostat, už nám neřekli. Tak jsme nakonec parkoviště musely celý obejít. Příjemná půlhodinová procházka.
Co z toho plyne?
Pokud nejste mimořádně trpěliví, je lepší se úřadům vyhnout a parkovat v prostředních patrech garáží.